Vítejte u dalšího článku z našeho průzkumu makroekonomických faktorů. Pokud jste již prostudovali předchozí článek, měli byste mít mnohem jasnější představu o tom, jak měnová politika ovlivňuje ekonomické procesy a životy jednotlivců.

Dnes přejdeme k dalšímu důležitému kamínku v mozaice ekonomické analýzy – fiskální politice. Podíváme se, jak vlády ovlivňují ekonomiku prostřednictvím fiskálních nástrojů a jak to ovlivňuje nás všechny.

Poté obě politiky porovnáme a zaznamenáme jejich rozdíly a případně i jejich vzájemný vztah. Bez dalších okolků přejděme rovnou k věci.  
                                           

Co je to fiskální politika?

Fiskální politika je vládní nástroj, jehož cílem je regulovat ekonomiku prostřednictvím změn veřejných výdajů a daní. Cílem této politiky je dosáhnout ekonomické stability, stimulovat růst a zabránit nežádoucím ekonomickým výkyvům. Veřejnými výdaji se rozumí výdaje na různé projekty a programy, jako je infrastruktura, zdravotní péče, vzdělávání a sociální zabezpečení. Změny v této oblasti ovlivňují, kolik peněz mají lidé a podniky k dispozici na spotřebu a investice.

Fungování fiskální politiky

V případě Spojených států řídí fiskální politiku vláda a kongres. Vláda může zvyšovat nebo snižovat vládní výdaje a daně na základě aktuální ekonomické situace a cílů. Pokud se ekonomika nachází v recesi nebo v období pomalé expanze, může vláda zvýšit veřejné výdaje a snížit daně, a tím stimulovat poptávku a podpořit růst. Naopak, když ekonomice hrozí přehřátí nebo inflace, může vláda přijmout úsporná opatření a zvýšit daně, aby zabránila přehřátí a růstu cen.

Tato politika zahrnuje dvě hlavní složky

Veřejné výdaje zahrnuje všechny peníze, které vláda vynakládá na různé programy a služby, jako je zdravotní péče, vzdělávání, infrastruktura a podpora sociálních služeb. Když vláda zvyšuje své veřejné výdaje, stimuluje tím poptávku po zboží a službách, což může vést ke zvýšení hospodářského růstu. Na druhou stranu snížení veřejných výdajů může mít za následek zpomalení ekonomiky.

Daňová politika se týká rozhodnutí o výši daní a způsobu jejich výběru. Snížení daní může podpořit domácí spotřebu a investice, což může stimulovat hospodářský růst. Naopak zvýšení daní může mít opačný účinek a zpomalit hospodářský růst.

"Fiskální politika je nástroj, který by měl být používán moudře a s ohledem na jeho dlouhodobé důsledky." (Paul Tudor Jones)

Fiskální politika má řadu vazeb na ekonomické faktory

·       Inflace: Zvýšení veřejných výdajů nebo snížení daní může zvýšit poptávku po zboží a službách, což může přispět k růstu cen a inflaci. Na druhou stranu může úsporná fiskální politika přispět k regulaci inflace.

·       Úrokové sazby: Fiskální politika může ovlivňovat úrokové sazby prostřednictvím svého dopadu na poptávku po penězích a nabídku peněz v ekonomice. Pokud vláda zvyšuje své výdaje, a tím i poptávku po penězích, může to přispět ke zvýšení úrokových sazeb.

·       Nezaměstnanost: Expanzivní fiskální politika zahrnující zvýšení veřejných výdajů a snížení daní může podpořit hospodářský růst a tvorbu pracovních míst, což by mohlo snížit nezaměstnanost.

·       Ředitel fiskální politiky: Fiskální politiku řídí vláda a její finanční orgány. Ve Spojených státech je to Kongres, který musí schválit rozpočet a rozhodnout o výši daní a veřejných výdajů.

·       Dopady: Fiskální politika může mít v závislosti na situaci různé účinky. Expanzivní politika může stimulovat ekonomiku, ale příliš vysoké veřejné výdaje mohou představovat riziko dlouhodobého zadlužení. Naopak úsporná politika může pomoci udržet dlouhodobou finanční stabilitu, ale v krátkodobém horizontu může mít negativní dopad na hospodářský růst.

·       Ovlivňující faktory: Fiskální politika není izolovaná od ostatních vlivů. Mezinárodní ekonomické vztahy, politická rozhodnutí, změny v obchodní politice, a dokonce i demografické trendy mohou ovlivnit účinnost a účinky fiskální politiky.

·       Výzvy a rizika: Jednou z výzev fiskální politiky je její schopnost předvídat budoucí hospodářský vývoj a přizpůsobovat se rychlým změnám. Stejně jako u jiných ekonomických nástrojů i zde existuje riziko chybných rozhodnutí a nežádoucích důsledků.

Celkově je fiskální politika komplexním nástrojem, který může mít zásadní dopad na ekonomiku a životy občanů. Je nezbytné, aby rozhodnutí v oblasti fiskální politiky byly dobře promyšlené, citlivě přizpůsobené situaci a s ohledem na dlouhodobé cíle udržitelného hospodářského rozvoje.

"Měnová politika má své meze – a zdá se, že jsme jich dosáhli. Musíme si uvědomit, že měnová politika na to sama nestačí." (Joseph Stiglitz)

Stiglitz upozorňuje, že v některých případech, například v obtížných ekonomických situacích, nemusí měnová politika ke zlepšení situace stačit. Proto bychom měli být otevřeni i fiskální politice, která zahrnuje rozhodování o vládních výdajích a zdanění. Fiskální politika může doplnit úsilí měnové politiky a pomoci dosáhnout lepších výsledků pro ekonomiku.

Z praktického hlediska

Fiskální politika v minulosti zahrnovala celou řadu přístupů a strategií, které měly dopad na hospodářské výsledky. Například v období recese nebo hospodářské krize může vláda zvýšit veřejné výdaje a snížit daně, aby stimulovala poptávku a podpořila ekonomiku. Tato opatření mají pomoci snížit nezaměstnanost a oživit hospodářský růst.

Naopak v situaci, kdy ekonomika roste a inflace se zvyšuje, může vláda přijmout úspornou fiskální politiku. Tato politika zahrnuje zvýšení daní a/nebo snížení veřejných výdajů s cílem zabránit přehřátí ekonomiky a nadměrnému růstu cen. To může pomoci udržet inflaci pod kontrolou a zabránit hospodářské nerovnováze.

Je důležité zdůraznit, že rozhodnutí fiskální politiky mají časové zpoždění a může trvat, než se projeví v ekonomice. Fiskální politika navíc nemusí mít vliv pouze na krátkodobé hospodářské výsledky, ale také na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

Obecně platí, že fiskální a měnová politika jsou vzájemně propojeny a mohou společně ovlivňovat ekonomickou dynamiku. Rozhodnutí vlády týkající se veřejných výdajů a zdanění mohou mít následný dopad na úrokové sazby a peníze v oběhu, které jsou zase ovlivňovány měnovou politikou centrální banky.

Fiskální politika je proto důležitým nástrojem, který mají vlády k dispozici pro dosažení hospodářských cílů a udržení stability. Její účinky a úspěšnost jsou však často ovlivněny složitými faktory, jako je mezinárodní prostředí, domácí politická situace a strukturální povaha ekonomiky.

Názorným příkladem dopadu fiskální politiky jsou 30. léta 20. století, období velké hospodářské krize. Během tohoto bouřlivého období byla ve Spojených státech zaznamenána závratná 25% míra nezaměstnanosti a nespočet lidí byl nucen stát fronty na chleba. V reakci na to prezident Franklin D. Roosevelt naordinoval expanzivní fiskální strategii. Po nástupu do úřadu rychle zahájil takzvaný "New Deal", který zahrnoval vytvoření nových vládních agentur, zavedení programu Works Progress Administration (WPA) na podporu zaměstnanosti a vytvoření programu sociálního zabezpečení – instituce, která přetrvává dodnes. Tyto soustředěné výdaje spolu s jeho pokračující expanzivní politikou během druhé světové války sehrály klíčovou roli při vymanění národa ze spárů hospodářské krize. 

"Fiskální politika může být velmi účinná a velmi užitečná při stabilizaci ekonomiky." (Christine Lagardeová)

Rozdíl mezi měnovou a fiskální politikou

Monetární politika

Cílem měnové politiky je regulace peněz, úrokových sazeb a úvěrového zatížení v ekonomice. Hlavním aktérem při provádění měnové politiky je centrální banka.

·       Za monetární politiku odpovídá centrální banka, například Federální rezervní banka ve Spojených státech nebo Evropská centrální banka v eurozóně.

·       Cílem monetární politiky je regulace peněz v oběhu, ovlivňování úrokových sazeb a řízení finančního systému za účelem dosažení makroekonomické stability.

·       Mezi nástroje monetární politiky patří změny úrokových sazeb, operace na volném trhu a měnové intervence.

Cílem měnové politiky je obvykle dosažení cenové stability (kontrola inflace) a ekonomické stability.

"Během krize potřebujete kombinaci měnových a fiskálních stimulů, abyste ekonomiku znovu rozhýbali." (Nouriel Roubini)

Fiskální politika

Cílem fiskální politiky je ovlivňovat ekonomiku prostřednictvím změn vládních výdajů a příjmů. Je to nástroj, kterým vláda reguluje agregátní poptávku v ekonomice.

·       Fiskální politika se týká veřejných financí a zahrnuje rozhodování o veřejných výdajích a daních.

·       Řídí se vládou a právními předpisy. Cílem fiskální politiky může být dosažení ekonomické stability, podpora růstu, sociální spravedlnosti a dalších cílů.

·       Nástroje fiskální politiky zahrnují daňové změny, změny veřejných výdajů, politiku rozpočtové rovnováhy a investice do infrastruktury.

Cílem fiskální politiky může být stimulace hospodářského růstu, dosažení plné zaměstnanosti a překonání recese.                                                                               

Obrázek 1 - Srovnání fiskální a měnové politiky

Měnová a fiskální politika se mohou vzájemně ovlivňovat. Pokud například centrální banka sníží úrokové sazby, může to podpořit investice a spotřebu, což může ovlivnit fiskální politiku (např. vyšší daňový základ).

Na druhé straně může nadměrná fiskální expanze zvýšit tlak na centrální banku, aby zvýšila úrokové sazby a zajistila inflační stabilitu.

Protože jsme právě prošli podrobný rozdíl mezi oběma politikami, můžeme přejít k faktorům, které ovlivňují a jsou ovlivňovány fiskální politikou.

Faktory ovlivňující fiskální politiku

·       Hospodářská situace: Aktuální stav ekonomiky, jako je růst HDP, inflace, nezaměstnanost a poptávka, má zásadní vliv na rozhodování o fiskální politice. V době recese nebo pomalé expanze může být nutné zvýšit veřejné výdaje a snížit daně, aby se stimuloval růst.

·       Cílové priority: Cílem vlády může být dosažení fiskální stability, stimulace růstu, zlepšení sociálních podmínek nebo investice do infrastruktury. Tyto cíle ovlivní, jaká opatření budou zvolena.

·       Politická rozhodnutí: Politické strany a jejich priority mohou ovlivnit fiskální politiku. Změny politické moci mohou vést ke změnám ve výdajové a daňové politice.

·       Sociální faktory: Na fiskální politiku mohou mít vliv faktory, jako je demografický vývoj, sociální nerovnost, veřejná zdravotní péče a důchodová politika. Například rostoucí počet důchodců může vést k potřebě zvýšit výdaje na starobní důchody.

·       Mezinárodní vztahy a obchod: Mezinárodní obchodní dohody a hospodářské vztahy mohou ovlivnit fiskální politiku. Změny v obchodní politice mohou ovlivnit výkonnost ekonomiky a příjmy veřejných financí.

·       Úvěrový rating a státní dluh: Úvěrový rating země může ovlivnit náklady na refinancování státního dluhu. Vyšší náklady mohou znamenat omezený prostor pro fiskální expanzi.

·       Kontrola inflace a fiskální udržitelnost: Rozpočtová politika musí být dlouhodobě udržitelná. Nepříznivý vývoj inflace nebo vysoký veřejný dluh mohou omezit flexibilitu fiskální politiky.

·       Úroveň důvěry veřejnosti: Postoj veřejnosti k fiskální politice může ovlivnit politickou podporu konkrétních opatření. Důvěra veřejnosti může rovněž ovlivnit účinnost fiskální politiky.

Celkově je fiskální politika výsledkem složité interakce různých faktorů a jejich vzájemných závislostí. Proto je důležité, aby byla formulována a prováděna s ohledem na aktuální podmínky a dlouhodobé cíle hospodářského rozvoje.

Závěr

V dnešním článku jsme se zabývali fiskální politikou, která je důležitým nástrojem, jímž vlády ovlivňují ekonomiku. Zjistili jsme, že fiskální politika zahrnuje regulaci vládních výdajů a daní s cílem dosáhnout ekonomické stability, stimulovat růst a kontrolovat inflaci.

Vysvětlili jsme, že vláda může ovlivňovat úroveň poptávky v ekonomice prostřednictvím fiskální politiky, která má následně dopad na úrokové sazby, inflaci a nezaměstnanost. Rozhodnutí o fiskální politice často vycházejí z aktuální ekonomické situace a cílů vlády.

Zmínili jsme také, že fiskální politika může mít různé dopady na ekonomiku a centrální banku. Je důležité vzít v úvahu vazby mezi fiskální a měnovou politikou a faktory, které ji ovlivňují, jako jsou politická rozhodnutí, ekonomická situace a důvěra veřejnosti.

Celkově jsme nastínili, jak klíčovou roli hraje fiskální politika při řízení ekonomiky země a jak ovlivňuje všechny občany.

Jakub Matis