Určitým leitmotivem letošního roku je v některých finančních kruzích myšlenka, že americký dolar zažívá soumrak svých dějin. Kdekdo na internetu říká, že neuvěřitelně slábne, státy se ho zbavují a že mu titul rezervní měny brzy sebere nějaké jiné platidlo. Typicky čínský juan.
Ano, Čína se do jisté míry dolarů zbavuje, nejde ale o žádný šokující světový trend. Pekingská centrální banka prodává své dolarové rezervy kvůli vysokým úrokovým sazbám v USA a také proto, aby podpořila právě onen narativ, že s dolarem je amen.
Jenže dolar je na tom paradoxně nejlépe, co kdy byl. V polovině roku agentura Bloomberg informovala o tom, že dolar je přítomný hned v 46 procentech transakcí v systému SWIFT. V tomto ohledu má tak americká měna nejsilnější pozici, co kdy v historii měla.
Dolar není ostatně grál jen pro Američany. Už roky je ekonomickou záchranou i pro jedince z dalších zemí. Primárně z Latinské Americe, kde už prostí lidé s centrálními bankéři dávno ztratili trpělivost. Dolar hojně oficiálně i neoficiálně využívají občané v Salvadoru, Panamě, Ekvádoru nebo Venezuele.
A nově možná ještě častěji i v Argentině. Tam si totiž lidé jako příštího prezidenta zvolili mimořádně kontroverzního Javiera Mileiho. Muže, který se na mítincích oháněl s motorovou pilou, mluvil sprostě a urážel papeže. Mimoto Milei fandí bitcoinu a chce z Argentiny udělat dolarovou ekonomikou.
Americká měna je zkrátka nadále forexový lídr. Spoléhají na něj nejvyspělejší ekonomiky i chudí obyvatelé v jihoamerickém pralese. Pro obě skupiny představuje dolar platidlo, které má v době masivního znehodnocování peněz stále ještě nějakou cenu.
Filip Kalčák
