Vydá se eurodolar cestou makrodat, nebo se EUR stane dalším JPY?

Vývoj eura v posledních týdnech pravděpodobně guvernérovi ECB Mario Draghimu příliš radosti neudělal. Eurodolar si lehce poradil s předchozími propady a rychle vystoupal k rezistenci na 1,14 EUR/USD, kde se naposledy nacházel v říjnu 2015. Dnešní obchodování však opět ukazuje, že tuto hladinu se mu opouštět zatím příliš nechce.

Silné euro může být pro trhy překvapením. Před měsícem zvýšila ECB objem kvantitativního uvolňování o podstatných 20 mld. euro měsíčně (nad očekávání) a zároveň oznámila další programy a opatření k uvolňování měnové politiky. Trhy byly nakrátko ohromeny.

Volatilita v průběhu následné tiskové konference M. Draghiho však přinesla na eurodolaru nejnižší hodnoty lehce pod 1,08. Od té doby pár přidává 600 pips nad hladinu 1,14 EUR/USD, kam se poprvé dostal na konci března. V průběhu tiskovky Draghi naznačil, že ECB nepočítá s dalším pokles sazeb do negativního teritoria. Pár začal okamžitě růst. Přestože se v následujících dnech snažili někteří členové měnové rady naznačit, že další pokles je přes guvernérova slova reálný, kurz eura už to příliš neovlivnilo.

K růstu páru významně přispěl americký Fed, který o týden později překvapil trh svým holubičím postojem. Přes zvýšení inflace a inflačních očekávání a zároveň mnoho pozitivních ekonomických překvapení naznačil pomalejší růst sazeb. Guvernérka Janet Yellen hodnotila střídmě vývoj v americké ekonomice a zároveň se soustředila na rizika ekonomiky globální.

Fed tak udělal ECB a dalším centrálním bankám čáru přes rozpočet. Centrální banky doufaly, že utahování Fedu pomůže zefektivnit jejich měnovou politiky a oslabí domácí měny. Stimulace ekonomiky oslabením kurzu neprošla a nastal opačný efekt, který si vybírá svou daň. Horší výkony japonských či německých exportérů už nabývají konkrétní podoby.

Makrodata ukazují, že eurozóna ztrácí v posledních týdnech momentum. Akcelerace růstu se nekoná. Inflační očekávání v průběhu března výrazně klesala k jednomu procentu (EUR swap 5Y5Y) a index ekonomických překvapení obrátil pozitivní trend. Přestože sílící euro není jediným důvodem negativního obratu, tak požadovanému vývoji nepomáhá.

ECB je další centrální bankou v řadě, která se přesvědčila, že ani uvolněná měnová politika nemusí být zárukou slabého kurzu. Snad ještě v horší situaci je Bank of Japan, ale podobný příklad daly jen v posledních měsících také RBNZ a severské centrální banky Riksbank nebo Nordesbank. Pokud se všichni snaží o totéž, pozitivní efekty, pokud nějaké existují, slábnou.

Holubičí Fed

Pro trhy byl v posledních týdnech důležitý obrat v myšlení Fedu, který očividně nechce jít proti proudu v situaci, kdy centrálnímu bankovnictví stále vládne uvolněná měnová politika. Ano, uvnitř Fedu jsou vidět rozpory. Guvernérka Janet Yellen je očividně větší fanynkou opatrného přístupu než mnozí ostatní. Růst sazeb se však v následujících měsících nebude prosazovat lehce.

Pokud se podíváme na dlouhodobý kurz eurodolaru od doby, kdy jsme byli svědky prvních náznaků opačného vývoje měnové politiky Fedu a ECB, tedy někdy od poloviny roku 2014, tak si nelze nevšimnout téměř čtvrtinového oslabení páru (pád od 1,40). Velká část tohoto oslabení šlo na vrub očekávanému rychlému utahování měnové politiky v USA. První krok se stal nejen později, než trh očekával (12/2015), ale zároveň se zatím jednalo o krok poslední.

Přestože ECB dělá „co může“, překvapila trhy masivním uvolňováním, tak prodej na dolaru je ještě silnější. Obchodníci diskontují falešné naděje na slušný růst úrokových sazeb v USA, které si v posledních dvou letech nastřádali. Dobré výsledky domácích fundamentů a růst inflačních očekávání hrají jen podružnou roli.

Situace by nemusela mít dlouhého trvání. Pokud se podíváme na Dollar Index či právě EUR/USD, tak vidíme známky stabilizace. Podpůrné faktory pro dolar také nabývají na síle. Inflační očekávání v březnu prudce rostly nad aktuálních 2,1 % (USD Swap 5Y5Y).

Nové statistiky inflace budou zveřejněny až v příštím týdnu, ale sledovaný jádrový ukazatel už v minulém měsíci vzrostl na 2,3 %, což je nejvyšší hodnota od krize. Navíc indikátor stabilně v posledním roce roste a již překonal dvouprocentní inflační cíl. Inflace je primárním hybatelem růstu sazeb.

Růst americké ekonomiky v 1Q nebude pravděpodobně nijak výrazný, ovšem mnohé další ukazatele nabízejí velmi dobré výsledky. Trh práce stále přináší stabilně výborná čísla a v posledních měsících potěšil také vzestup výrobního sektoru. Růst mezd sice zůstává pouze uspokojivý (2,3 % y/y), ale statistiky nízké nezaměstnanosti by ho mohly brzy dostat na přijatelnější hodnoty

Podmínky pro posílení amerického dolaru zatím nejsou nijak excelentní, ovšem jeho síla by mohla postupně převážit. Kurz se zatím zachytil na hladině 1,14 EUR/USD. Tedy už v citlivé oblasti, kde se v minulosti ozývaly hlasy proti síle eura. Je také možné, že ECB se v průběhu dalších měsíců rozhodne k dalšímu uvolňování.

Fed na posledních zasedáních jasně ukázal, že má sílu překvapit. Dlouhodobě plánoval rychlejší a významnější utahování, než očekával trh, ovšem posledními událostmi se dostal výrazně blíže k trhu. V případě příznivého vývoje je skutečně další růst sazeb v tomto roce reálný.

Euro Carry měnou?

Rizikem výhledu je, že si euro vybuduje pozici bezpečného přístavu ve stylu japonského jenu. ECB by tak dosáhla opačného výsledku, než jaký by si představovala. Mezi eurem a jenem si lze všimnout mnoha podobností. I přes „uvolňovací“ aktivitu centrálních bank patří v letošním roce mezi nejsilnější měny. Investoři mají v eurozóně podobně jako v Japonsku záruku dlouhodobě nízkých sazeb, což značně usnadňuje Carry Trades.

Není příliš reálné, že by se euro dostalo do podobného extrému jako JPY, kde jsou domácí fundamenty naprosto podružnou záležitostí, ale určitých změn už jsme svědky. Euru se často v době zvýšené rizikové averze a výprodejů na trzích daří. Pokud tento faktor převáží, můžeme stát na prahu dalšího posilování eura. Sázet proti dosavadnímu trendu by se tak nemuselo vyplatit.