Existuje zde přímá úměra. Vyšší inflace přináší vyšší úrokové sazby, a naopak nižší inflace je záminkou ke snižování sazeb.
A výše úrokových sazeb ovlivňuje hodnotu měny. Když centrální banka začne zvedat sazby, obchodníci se vrhnou na dotčenou měnu. Z fundamentálního hlediska má býčí vyhlídky, a tak otevírají dlouhé pozice při každém cenovém poklesu.
Centrální banky cílí na ideální hodnotu inflace. Tou je 2% inflace.
Ekonomové z celého světa se shodojí na tom, že ekonomika fungující na kapitalistických základech potřebuje mírnou inflaci právě okolo 2 procent. Stimuluje to hospodářský růst, tvrdí ekonomové.
Centrální banky se v tomto konceptu zatvrdily, a tak je vztah mezi inflací a úrokovými sazbami tím, co určuje vlastní hodnotu měny - hodnotu peněz, chcete-li.
Co je to deflace
Řadu desetiletí je snaha o dosažení ideální inflace tím jediným, čím se většina centrálních bank zaobírá. Některé, jako třeba Federální rezervní systém Spojených států, se zasazují také o tvorbu nových pracovních míst. I pro ty je však úkolem číslo jedna inflace.
Když tempo hospodářkého růstu zvolňuje nebo než začne ekonomická recese, inflace se zpravidla zpomaluje. Klesá pod 2 procenta a směřuje k nule.
Jelikož toto centrální banky na svých mitincích pravidelně řeší, bývají těmi prvními, kdo si situace všimne a kdo na ni zareaguje. Centrální banky pak proti klesající inflaci bojují snížením úrokových sazeb.
Když však inflace klesne až na nulu, možnosti centrálních bank jsou omezené. Žádná centrální banka se donedávna neodvážila posunout úrokové sazby do mínusových hodnot. Byli k tomu však donuceni v zájmu boje se zákeřnou ekonomickou "nemocí" - s deflací.
Když se inflace dostane do negativních hodnot, mění se v deflaci. Jednoduše řečeno, deflace brzdí ekonomiku, protože konzumenti kvůli ní odkládají nákupy.
Představte si, že si chcete koupit počítač. Ale v následujících několika týdnech jeho cena klesne o 5 %. Když očekáváte pokles cen, s nákupem raději měsíc počkáte. Pokles cen se dostavuje a dále pokračuje. Rozhodnutí o nákupu se proto dále odkládá.
Pro konzumenta to nepředstavuje problém, ale pro ekonomiku jsou důsledky ničivé.
Konzumenti odkládají nákupy a obchodníkům se ve skladech kupí zboží. Maloobchodníci přestávají objednávat nové zboží z velkoobchodů. Velkoobchodníci nezadávají nové objednávky továrnám. A továrny musí propouštět. Důsledkem je stoupající nezaměstnanost, což znamená zvýšení vládních výdajů. V konečném důsledku vede inflace k rozsáhlému hospodářskému poklesu.
Nejznámějším případem takové situace je pro ekonomy Japonsko. Bojuje s deflací už přes dvě dekády, zatím bez výsledků.
Pro tradery jsou v takové situaci důležitá rozhodnutí, kterými centrální banky bojují proti deflaci. Tato rozhodnutí se souhrnně nazývají "monetary easing" (monetární uvolňování) a tím prvním je snížení úrokových sazeb na nulu.
Když deflace pokračuje, nasazují centrální banky další nástroje:
- kvantitativní uvolňování - nákup dluhopisů vlastní vlády;
- LTRO (Long Term Refinancing Operations) – poskytování úvěrů s preferenční úrokovou sazbou komerčním bankám na předem určenou dobu;
- OMT – Outright Monetary Transactions (zahrnuje nákup dluhopisů v rámci dané země);
- negativní úrokové sazby.
To jsou jen některé z nástrojů, které mají centrální banky v zásobě k boji s deflací. Všechny byly donedávna prakticky neznámé a žádná banka by si v dřív netroufla pomyslet, že by se takové nástroje staly nedílnou součástí monetární politiky.
Ale stalo se. A tyto nástroje do forexových trhů vnesly extrémní volatilitu.
Závěrem
Ekonomiky se vyvíjejí a stejně tak se vyvíjejí a adaptují centrální banky. Jejich rozhodnutí přinášejí specifické reakce trhu a od traderů rovněž vyžadují specifické reakce.
Znamená to, že trader může z měnových trhů maximálně profitovat tehdy, pokud rozumí základním ekonomickým principům, jako je deflace.
Tým FXOPEN
