První díl najdete zde.
S tím se pojí i hlavní rozdíl mezi aktuálně zvýšenou inflací a zkušeností ze 70. let. Tehdy totiž na prvotní ropný šok zareagovaly velmi silné odbory, které vyjednaly zaměstnancům růst mezd nad (nedostatkem ropy nafouknutou) inflaci. Inflačně-mzdová spirála se tak rozjela naplno a společnosti musely zdražovat, aby měly z čeho platit své zaměstnance.
Vývoj čistých marží korporátního sektoru v USA (v % HDP):
Vývoj čistých marží velkých společností tento rozdíl jasně ilustruje. Na trhu je čím dál více firem, které si zdražování mohou dovolit, i když je k tomu zaměstnanci nenutí. Takový Apple dlouhodobě zvyšuje ceny, protože díky výjimečnosti svých produktů a vysoké kupní síle svých zákazníků může, nikoliv musí.
Pokud je na trhu dostatek konkurence, z krátkodobé inflace zisků se stane deflace a marže se vrátí na původní rozumné hodnoty. Tento vývoj už můžeme pozorovat u některých komodit. Nedostatek dřeva i železné rudy se právě díky globální konkurenci a možnosti rychlého navýšení těžby podařilo zahnat během několika měsíců. Ceny stavebních materiálů, plechu nebo i papíru už tedy postupně kulminují a dvouciferná inflace by se u nich neměla příští rok opakovat.
Vývoj ceny dřeva a železné rudy:
Co se týče dalších hlavních „viníků“ inflace - čipů, kontejnerů, ropy a plynu – u nich se můžeme dočkat zvýšení nabídky až v následujících čtvrtletích nebo dokonce v horizontu 1-2 roků. Trhy s těmito produkty nejsou tak flexibilní, postavit továrnu na čipy nebo loď Panamax trvá déle než rok. Stejně dlouho trvá také americkým těžařům z břidlic zahájení těžby z nových vrtů.
OPEC+ v případě ropy i Gazprom v případě plynu by zřejmě mohli zvýšit dodávky na trh, relativně rychle poslat ceny energií níže a bránit tak dalšímu růstu inflace. Jejich tržní podíl jim ale dává možnost v krátkodobém až střednědobém horizontu zákazníky „ždímat“ a užívat si vlastní inflaci zisků. Je ale velmi nepravděpodobné, že by ceny ropy i za dalších 12 měsíců vzrostly o 100 %, jak tomu je v listopadu 2021. Naopak cenová válka s americkými těžaři by mohla snížit cenu barelu ropy pod dnešních cca 80 USD.
Vývoj ceny ropy WTI (denní graf – D1):
Důležitou proměnnou v otázce dočasnosti inflace budou také mzdy. Byť některé velké „monopolní“ společnosti své produkty podle nákladů příliš nenaceňují, vysoká konkurence především ve službách s vysokým podílem práce (restaurace, wellness) nutí dodavatele zvyšovat ceny s růstem mezd. Odbory ve Spojených státech i jinde za poslední 4 dekády výrazně zeslábly. Zůstává tedy otázkou, jestli aktuální inflace v USA (6,2 %), v eurozóně (4,1 %) nebo v České republice (5,8 %) právě v čase kolektivního vyjednávání vyžene růst mezd výše. Pokud se tomu tak nestane a nějakou dobu se smíříme se záporným reálným růstem odměn zaměstnanců, budeme nejspíše moci prohlásit inflaci za dočasnou.
Z pohledu na agresivní růst úrokových sazeb ČNB se zdá, že právě o zamezení této inflačně-mzdové spirály ve stylu 70. let se naše centrální banka právě snaží. Evropská centrální banka (ECB) ale takové problémy řešit nemusí. Po dluhové krizi let 2010-12 se totiž požadavky zaměstnanců a odborů především v jižním křídle utlumily. Růst mezd v eurozóně tak zůstává i nadále pod 3 % a příliš nákladových tlaků negeneruje. Měnová politika ECB by tak mohla zůstat uvolněná a euro slabé.
Vývoj růstu mezd v eurozóně (v % meziročně):
Tomáš Raputa
Analytický tým FXstreet.cz
Zdroje: MT4, yardeni.com, tradingeconomics.com, ČNB
